pondělí 10. června 2019

Madeira birding trip, 12th - 20th September 2018

We visited famous portuguese island called Madeira for one week in September. For me as a keen birdwatcher and lover of nature the main goal of this journey was to discover as much wildlife as possible occuring in this area.
Madeira is pretty small island with 750 square kilometers area. It lays in Atlantic ocean and goes up to 1862 meters with the highes peak Pico Ruivo. The island has extremely rich nature habitats, you can walk through hot rocky area at Ponta de Sao Laurenco and then after 20 minutes of driving to the mountain area you'll find mild climate of laurel forest. It is a paradise for all landscape photographers.
Focusing on birds, you can find a few interesting resident species, including three endemic - Trocaz Pigeon, Madeira Firecrest and Zino's Petrel. First two are pretty easy to find in suitable areas, the third bird is very hard and you have to hire a guide to help you, if you want to observe this species. The island has great conditions for seawatching, but for me it was impossible to do any seawatch because of the lack of great scope.
During the week I saw 39 bird species, including 11 lifers. Some abundant birds were hard to be found because of bad period of the year (birds were mainly silent), but we had the advantage of autumn migration, which brought us for example Whichat, which is uncommon in this part of the world. 

A view from a path to Pico Ruivo

sobota 13. ledna 2018

Letem světem uplynulým rokem

Tradiční omluva

Tak zase ahoj můj ptačí blogu. No co si budeme povídat, docela dlouho jsem se zase neozval, i když jsem to sliboval - jako ostatně vždycky. Přesněji řečeno jsem byl v roce 2017 silně neaktivní blogger, přestože jinde jsem se docela činil. Moje písmenka se objevila hned v prvním loňském čísle (1/2017) populárně naučného časopisu Živa (klikni pro otevření), kde jsme spolu s ing. Andrejem Funkem a Alešem Duškem představovali lokalitu Slatina. Následně na to se rozjel internetový magazín avifauna.cz, kterému velice fandím a přispěl jsem na něj (zatím) dvěma články o určování ptáků v terénu - třetí je zrovna v procesu publikování. Taky nám spolu s Terezou Součkovou vyšel pěkný článek o bahňácích v časopisu Krása našeho domova. No zkrátka co se týče publikační činnosti to pro mě byl první vcelku pozitivní rok. Tohoto blogu se to bohužel nedotklo a kromě článku o výletu do Bulharska zeje prázdnotou. A fakt mě to trápí, nemyslete si, že ne.
Rozhodl jsem se tedy to zase trochu zlomit a lehce se ohlédnout zpět za uplynulou dobou, jak už je to tady skoro zvykem.

Jedna z fotek, které vznikly při sčítání vodních ptáků na Vltavě v lednu 2017.
Snad ještě nikdy jsem při focení tolik nepromrzl, jako tam.

pátek 14. července 2017

Bulharsko

Poslední červnový den jsme s mámou a sestrou vyrazili letecky do tradičního letoviska, Burgasu, abychom strávili deset dní v malém přímořském městě Obzor, který je asi na půli cesty mezi Burgasem a Varnou. Měla to být klasická válecí dovolená, nicméně jsem známý tím, že si podobné pobyty vždy měním k obrazu svému. Takže jsem kromě tří rán nevstával později, než v šest hodin a nachodil jsem poměrně velké množství kilometrů, abych co nejvíce poznal složení zdejší avifauny.

neděle 18. prosince 2016

Sliby chyby

I. Sliby chyby 
Vzpomínám si, jak jsem sliboval, že začnu přidávat blogy o něco častěji. Od té doby uplynulo již krásných šest měsíců. Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl, že můj blog bude spíš tak náhodně vznikat, když zrovna dostanu náladu na psaní o svých terénních zážitcích. Dnes jsem měl být celý den v Drážďanech, v místě, kam touto dobou míří dle fotek na sociálních sítích přibližně 90% našeho národa, žel jsme však nakonec ze zdravotních a dalších rozličných důvodů nevyrazili.
Tento fakt a skutečnost, že je jen málo lidí, kteří jsou mě schopní zabavit na poslední chvíli při tak vytíženém datu, jako je 18. prosinec, způsobili tu náhodnou a jedinečnou konstalaci světa, že jsem se k psaní příspěvku na blog opravdu dostal.
Pojďme tedy rychle zavzpomínat na okřídlená dobrodružství uplynulých měsíců, kterých bylo sice o něco méně, než jsem doufal, nicméně i tak jich bylo až až.

kameňáček pestrý (Arenaria interpres)

úterý 5. července 2016

Vesměs letní všehochuť

I. Zaneprázdněný Honza
Je mi až trapno, po jaké době se na blogu objevuji, nicméně mé povinnosti a psychické rozpoložení mi nedaly čas pro sepsání nějakého rozumného, čtivého a zajímavého článku až doteď. Nabízí mi to však i tu výhodu, že opravdu není nouze o materiál, o kterém bych rád napsal.
Od března jsem začal velmi hojně vyrážet na výpravy za ptáky s mým staro-novým kamarádem Alešem, kterého jsem pořádně poznal až právě v tomto období a který mě čím dál častěji provází, respektive mě ochotně vozí všude kam nás napadne a provázíme se navzájem. Jsem mu za to moc vděčný a doufám, že mu budu projezděné pohonné hmoty moci od srpna, kdy věřím, že již budu mít řidičský průkaz, zase při dalších výpravách vrátit. Mimo jiné se můžete podívat na jeho fotoblog, kde nezřídka narazíte i na fotky ptáků z našich společných výprav.
Na konci dubna jsem se zase zúčastnil ornitologického kurzu ČSO v Mohelnu, kde jsem se lépe seznámil se starými a potkal nové přátele se stejným koníčkem a rozšířil své znalosti především o chování a ekologii ptáků. Mezi nimi jsem poznal i Vlka (ano, vážně se tak jmenuje!), který taktéž píše blog, na kterém, pokud budete pozorně hledat, najdete mimo jiné zmínku o mé vlastnosti ze všech nejvýraznější, to jest ukecanost.

Aleš fotí konipasa horského v Hostivicích

čtvrtek 31. prosince 2015

Podzimní zahraniční cesty II.

Hortobágy


Maďarský největší národní park, Hortobágyi Nemzeti Park, je zaslíbeným místem pro všechny milovníky přírody, ptactva obzvlášť. Bylo zde pozorováno téměř 400 druhů ptáků. Nejlepším obdobím pro návštěvu je jarní, nebo podzimní tah. Zásadním lákadlem, kterým je park světově proslulý, je podzimní tah jeřábů popelavých, kterých se tu při vrcholu migrace zdržuje až přes 100 000.

Vstupní karta pana Grünwalda z České republiky
My jsme naši cestu naplánovali na podzimní prázdniny. Vyrážíme časně z rána 28. října 2015 a už v sedm hodin a třicet minut tankujeme v Brně, kde nám nad hlavami prolétají tisíce havranů, kteří přiletěli teprve nedávno. Než jsme přejeli do Maďarska, pozoroval jsem například luňáka červeného nebo datla černého, přelétajícího typickým ,,hopsavým" letem dálnici z jednoho lesa do druhého. Na polích kousek za hranicemi Slovenska s Maďarskem se ukázali velcí racci, zřejmě bělohlaví, nebo volavky bílé. Už daleko před národním parkem, do kterého to je z naší větrné hůrky v Úvalech asi 750 km, bylo vidět mnoho tisíc hus velkých a nesčetně mnoho strak. Na pár minut jsme zastavili u jednoho z rybníků Tisza-tö, kde mě mimo jiné zaujalo třeba několik hvízdáků eurasijských.
Okolo čtvrt na čtyři jsme dorazili k našemu cíli. Protože do penzionu se dalo ubytovat až po šesté, zastavili jsme v informačním centru Halastó. Do setmění zbývá ještě hodina a tak vyrážím na průzkum nejbližšího okolí. Dávám se cestou směrem k největšímu shromaždišti jeřábů, rybníku Kondás, i když vím, že se nedostanu ani do pětinky cesty. Vycházku jsem tedy pojal spíše jako seznámení s prostředím a podmínkami zítřejšího celodenního pozorování. Hned z prvního rozcestí jsem pozoroval hejno pasoucích se hus a tři ledňáčky, kteří jako šipky létali nad hladinou malých nádržek.
Na vodní ploše, ke které jsem za chvíli došel, mě na první pohled překvapila hladina celá porostlá vodními rostlinami. Téměř to vypadalo, jako by byl rybník vypuštěn, protože volné vody bylo vidět opravdu málo. Ještě než jsem připravil stativák, všiml jsem si první zajímavosti ve druhovém složení. Kachny divoké, u nás zdaleka nejběžnější vrubozobí, jsou na těchto rybnících značně přečísleny ať už kopřivkou obecnou, nebo lžičáky pestrými.
Skrze triedry jsem tu pozoroval například hvízdáky, chocholačky, potápky roháče a malé. Zajímavějším spatřeným druhem byl kormorán malý, moje první pozorování v životě. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že jich v následujících dnech uvidím dalších několik set.
Za půl hodiny už jedeme směrem do vesnice Hortobágy. Ubytováváme se v penzionu Sóvirág Vendégház, který by měl být jeden z nejlepších. Ubytování je velmi příjemné, akorát se musíme popasovat s recepční, která neovládá ani angličtinu, ani němčinu.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) z patřičné dálky. Kamarádit se nechtěl.

pátek 6. listopadu 2015

Podzimní zahraniční cesty I.

Omluva za neaktivitu

Každý máme někdy těžké období, kdy jsme rádi, že stíháme věci, které stíhat musíme, a nálada na nějaké dobrovolné činnosti je nulová. Takové období jsem měl teď já. Samozřejmě jsem na ptáčky chodil pořád, ale neměl jsem nějak čas ani chuť o tom psát blog. Teď už ta nálada je, času je však stále méně.
Každopádně jsem se rozhodl, že když už nestihnu popsat dění na Slatině, ani má setkání s ptáky na polích, kterých bylo v tomto období mnoho, poreferuji Vám alespoň krátce o mých dvou zahraničních cestách. První byla se školou do Anglie, kde však nebyl na ptáky příliš čas, a druhá byla do ráje ornitologů, maďarského národního parku Hortobágy, kde jsem strávil čtyři dny. Tu první vám představím teď, Hortobágy zase příště, snad ne za takovou dobu.
Sýkora koňadra (Parus major) ze zahrádky

Lake District a ostrov Man, království ovcí


Do země věčného deště jsem se se školou vydal 4. října 2015. Jako první nás čekala nesmírně únavná cesta autobusem z Prahy do Lake District, konkrétně do městečka Keswick. 
Tam jsme se vydali na krátkou procházku po okolí a měl jsem tak dobrou možnost nahlédnout do ptačího světa tohoto kraje. 
Už na náměstí v Keswicku mě zaujaly odvážné kavky obecné. Mou pozornost upoutalo i to, že z téměř každého křoví zpívá červenka obecná, která je v této oblasti nejspíše jedním z nejběžnějších ptáků. Myslel jsem, že se v tomto období tolik neozývá.
Na svahu za městem mě překvapilo hejno bernešek velkých, které jsou v Anglii, jak jsem se dočetl, introdukovaným druhem. Dále zde byli početní i konipasi bílí, doprovázející stáda ovcí a krav.

Berneška velká (Branta canadiensis)