sobota 2. ledna 2021

Průlet rokem 2020

Číslo 2020 se jistě po letošním roce stane pro mnohé z nás velmi neoblíbeným. O pandemii a jejích negativních důsledcích již byly napsány miliony (miliardy?) řádek, a proto by bylo bezpředmětné ji tady víc rozebírat. Jako jednoznačně pozitivní následek téhle šlamastiky vidím to, že bylo nečekaně mnoho času pro vycházky do přírody - které konec konců doporučila dokonce vláda! Dokladuje to i doposud největší množství fotek, které jsem během jednoho roku nashromáždil, přes 24 tisíc jich na mém harddisku zabírá přes 520 GB (samozřejmě ještě mnohokrát projdou promazávacím procesem, který z nich nakonec přes polovinu vyloučí). Následující řádky jsou shrnutím toho mého roku 2020. 

Navzdory kovidu nebyl rok 2020 zdaleka jen ošklivý, ba naopak...
slavík modráček (Luscinia svecica)

Leden

První měsíc nového roku nebyl ničím výjimečný. Nějaký virus z Číny se zdál strašně daleko a dokonce jsem se dostal i s kapelou na lyžování do Rakouska. Kromě radovánek na sněhu jsem tam pozoroval samozřejmě i nějaké ptáky, z horských specialit se mi ale podařilo vidět pouze kavče žlutozobé. V Česku jsem jezdil pouze na místa v sousedství, na Slatinu, do Počernic, na Vltavu do centra Prahy, zatím stále plného turistů. Nenapadlo by mě ani ve snu, jak rychle se vše změní. Leden byl celkově zejména ve znamení zkoušek ve škole, kterých nebylo vůbec málo. Nakonec jsem ale všechny zvládl na první pokus, což mě přiblížilo k absolvování povinného počtu kreditů natolik, že jsem se díky tomu mohl v letním semestru soustředit už víceméně jenom na tvorbu závěrečné práce. Tento krok hodnotím zpětně jako velmi šťastný, protože v době, která následovala, byly všechny školní povinnosti zmatené. Fakt, že jsem díky opravdu nabitému zimnímu semestru v létě nemusel prakticky nic dělat, mě od těch peripetií docela úspěšně ochránil. V lednu jsem se také již tradičně zúčastnil mezinárodního sčítání vodních ptáků na pěti lokalitách na východě Prahy.  

Za měsíc leden jsem pozoroval dohromady 83 druhů ptáků.

Modřanský samec lžičáka pestrého (Spatula clypeata) byl jedním z prvních ptáků,
na které jsem v roce 2020 vtáhl objektiv.

Únor

V další dvanáctině roku jsem se už na ptáky dostal i trochu dál za hranice našeho regionu. S kamarádem Kubou jsme si užili pozorování labutí zpěvných u Lenešického rybníku a dohromady třikrát jsem se vydal na husy, dvakrát na Třeboňsko a jednou na jižní Moravu. Kupodivu první jmenovaná oblast vydala více svých perel. Při druhé výpravě tam jsme měli to štěstí pozorovat nejenom těžko dohledatelnou husu malou, ale i dvojici nádherných bernešek rudokrkých. Vydal jsem se podívat i do Prahy na slavnou skupinu brkoslavů severních, která zaznamenala i mediální poprask. Bohužel se únor nesl i ve znamení nemoci. Ještě než propukla evropská vlna epidemie koronaviru jsem chytil zánět průdušek, který mě téměř na dva týdny zcela vyřadil z provozu. Kvůli tomu jsem s rodinou neodcestoval do Itálie, což měla být jedna z mála příležitostí vycestovat do zahraničí. S kapelou jsme na konci února odehráli poslední dva koncerty na velmi dlouhou dobu.

Za měsíc únor jsem pozoroval dohromady 94 druhů ptáků.

Husy jsou moje srdcovka, bernešky rudokrké (Branta ruficollis) obzvlášť.

 Březen

Měsíc, který snad úplně každému změnil život. Přišel jsem najednou o brigády v zoo, v domě dětí, v kapele a možnost cestování. Něco, co jsem si neuměl předtím vůbec představit. Na začátku měsíce jsem ještě stihl několikrát zajít do centra Prahy na Vltavu, jezdil jsem na Slatinu, pracovat do rezervace Úpor-Černínovsko, vyrazil jsem i na Sedlčansko a nebo na Žehuň. V Praze jsem měl to štěstí pozorovat bernešku velkou, která zanedlouho dostala i kroužek, který jsem následně odečetl o několik málo kilometrů dál, než bylo místo kroužkování. Kdo ví, kam se dál berneška vydala. V Praze nedaleko naší zkušebny mě na Vltavě potěšil i krotký pár hvízdáků eurasijských. Začal jsem se i více věnovat focení a postavil si několikrát fotokryt na našem balkonu a fotil ptáky na krmítku. Jedna z mých fotek se dokonce dostala na úvodní stránku celosvětové databáze eBird. Hodně jsem se věnoval pozorování kolonie volavek v Běchovicích. Také jsem se začal intenzivněji zabývat prací na bakalářce, kromě toho se ale vše točilo kolem ptáků, tedy vlastně i ta bakalářka byla o ptácích...

Za měsíc březen jsem pozoroval dohromady 114 druhů ptáků. 

Obyčejná modřinka. Zároveň ale taky nejspíš moje nejzobrazovanější fotka vůbec (viz text)...

Duben

Začala doba ptačí. Často jsem přespával venku, hodně času jsem trávil u přítelkyně u přehrady Slapy, odkud jsem vyrážel (ve dne i v noci) na zajímavá místa v okolí, která jsou ptáčkařsky poměrně málo prozkoumaná. Hned první den v měsíci jsme se s Emčou jeli podívat na chřástala malého u rybníku Bulhar hlavně proto, že vypadal poměrně přátelský k focení (možná by bylo na místě používat ženský rod - šlo o samičku). Dvacátý den měsíce dubna byl taky dnem, kdy jsem vyrazil na jednu z mála letošních twitchingových výprav - již výše zmíněný kamarád Kuba našel za barákem na nenápadném poli zvláštního hosta - dytíka úhorního. To jsem si nenechal ujít. K nejkrásnějším výpravám roku řadím auto-výlety do jižních Čech, kde jsem ptáky nejen pozoroval, ale i fotil. Dlouhotrvající setkání tváří v tvář s velevzácným břehoušem černoocasým považuji za jeden z nejsilnějších zážitků, které s ptáky mám. Mnoho času jsem strávil i s volavkami v Běchovicích a v Úporu-Černínovsko, což byla i nadále moje jediná práce, která běžela podle plánu... 

Za měsíc duben jsem pozoroval dohromady 173 druhů ptáků. 

Někdy se člověku prostě tají dech...
břehouš černoocasý (Limosa limosa)

Květen

Podle mě nejkrásnější měsíc v roce nakonec znamenal zlepšení situace natolik, že jsme se s klukama rozhodli připojit společně k mezinárodní akci Global Big Day, kdy jsme stanovili nový český rekord pozorovaných druhů za jeden den. Opět i jako v dubnu jsem strávil hodně času ptáčkařením na Sedlčansku a na Mělnicku, ale kromě Big Day jsem nikam za ptáky příliš necestoval. Velice mě potěšilo sledování hnízdění vlh na Mělnicku, pozorování křepelky, kdy se mi ji podařilo i vyfotit. Obrovsky mě potěšil nález volajícího samečka chřástala malého na Sedlčansku. Ke konci měsíce se postupně otevřela zoo, dům dětí a svitla i naděje, že budeme zase moci hrát s kapelou a vše vypadalo, že se vrátíme do normálu. Mnohým ale bylo jasné, že to je jen dočasný nádech před krušným podzimem a zimou.

Za měsíc květen jsem pozoroval dohromady 174 druhů ptáků.

Jeden z nejskrytějších našich ptáků se nefotí věru snadno.
křepelka polní (Coturnix coturnix)


Červen

Další měsíc se nesl v duchu pozorování ptáků na mých oblíbených lokalitách v okolí. Jedinou větší výpravou byl dvoudenní výšlap s kamarády na Úpské rašelniště, kde jsme hledali poslední české modráčky tundrové. Potěšil mě nález volavky červené na rybníku nedaleko Úval a taky pozdní pokus o hnízdění páru čápů bílých v nedaleké vesnici Horoušany. Oblíbeným místem pro výpravy byla rezervace Pod Benáteckým vrchem u Milovic, kde jsem pozoroval (mimo jiné) vzácné korýše, listonohy letní a žábronožky obecné. Z ptáků potěšily pěnice vlašské, které tam hojně hnízdí a další typicky stepní druhy ptáků. Pomalu finišoval monitoring ptáků v PR Úpor-Černínovsko, kde jsem strávil i v červnu hodně času. To přineslo mnoho nejen ptačích pozorování. S ornitologickým kroužkem jsme monitorovali hnízda jiřičky obecné v Úvalech.

Za měsíc červen jsem pozoroval dohromady 144 druhů ptáků. 

Letos tato dvojice čápu bílých (Ciconia ciconia) nezahnízdila úspěšně. Vrátí se příští rok?

Červenec

Bezprostředně po mých 22. narozeninách jsme vyrazili na dlouhou cestu za kamarády na Slovensko. O tomto památném srazu jsem již obšírně psal v jednom z předchozích blogů. Začátek července se nesl také v šedé barvě. S Emčou jsme se totiž rozhodli vysledovat polohu hnízda motáků lužních v poli u Horoušan, kde celkem bezprostředně hrozilo, že bude vysečeno i s mláďaty. Na první pohled snadný úkol, totiž najít hnízdo podle toho, kam samice nosí potravu, se v nekonečném pšeničném lánu ukázal jako velká výzva. Nakonec vše skončilo zdarem a asi po pěti dnech intenzivního sledování a hledání jsem nalezl hnízdo se třemi malými mláďaty. Díky zaznamenaným souřadnicím poté mohl odborník na motáky lužní po komunikaci se správci pole toto hnízdo ohradit plůtkem a zachránit tak mláďata. Jen několik hodin po mých státnicích jsme s Emčou vyrazili již tradičně na několik dnů na jižní Moravu s počáteční zastávkou na Šumavě. Pobyt na Šumavě byl klidným oddechem po státnicovém nerváku a několikadenní pobyt na Nesytu byl také balzám na duši. Navíc se mi podařilo vidět několik druhů, které jsem v Česku předtím nepozoroval - volavku rusohlavou, rákosníka tamaryškového a vodouše štíhlého. Celkem brzy po výletu na Šumavu a Moravu jsme s tátou a sestrou vyrazili naposledy za hranice před opětovnými karanténami a lockdowny. Naše cesta vedla do Alp ve Vorarlbersku na hranicích Rakouska a Švýcarska. Během dvou zahraničních výprav v tomto měsíci jsem taky pozoroval svoje jediné tři lifery za celý rok 2020. V červenci jsem také úspěšně obhájil bakalářskou práci, odstátnicoval a stal se tak bakalářem biologie. 

Za měsíc červenec jsem pozoroval dohromady 191 druhů ptáků. 

Kuk! Pohled do hnízda motáka lužního (Circus pygargus).

Srpen


Díky rozvolnění patřil měsíc srpen hlavně kapele a práci. Odehráli jsme několik koncertů, zkoušeli jsme a taky jsme natočili klip. Skoro polovinu měsíce jsem strávil prací v zoologické zahradě v Praze. Ptáci tak byli na nějakou dobu odsunuti na vedlejší kolej, přestože jsem jim stále každý den věnoval alespoň pár minut (předsevzetí, které držím již 733 dní v kuse). V srpnu jsem dokončil definitivně monitoring PR Úpor-Černínovsko, kde jsem zaznamenal bezmála 90 druhů ptáků a označil přes 100 doupných stromů. Snad tato má práce přispěje přiměřené ochraně tohoto jedinečného území. Na konci měsíce jsem měl to štěstí se vypravit na již legendární odchytovou stanici Červenohorské sedlo. Hned asi dvě hodiny po našem příjezdu se chytil zároveň nejzajímavější pták pobytu - mladý strnad zahradní. 

Za měsíc srpen jsem pozoroval dohromady 104 druhů ptáků. 

Strnad zahradní (Emberiza hortulana) odchycen, okroužkován a vypuštěn na odchytové stanici Červenohorské sedlo.

Září

Jako na houpačce. Všechny akce s kapelou opět zrušeny, pomalu ubývá i práce a já si začínám uvědomovat, že mě čeká nástup na magisterský obor Ekologie v distanční podobě. Oproti srpnu jsem však co se ptáků týče nezahálel. Několikrát jsem se vypravil na dravce na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje v okolí Hospozína a hned při první výpravě jsme tu s kamarádem Radkem Zapletalem objevili dva motáky stepní a nádherného samce poštolky rudonohé. Dobrým zářezem byl i nález vzácného bahňáka jespáka skvrnitého na velkém Sopřečském rybníku, který byl vypuštěný kvůli výskytu nákazy ryb. Na stejném místě jsem se rozhodl o týden později postavit fotostan, což vyústilo v pětihodinové čekání, během kterého jsem spoušť potřeboval asi jednu a půl minuty. Stálo to ale za to, protože se ve skupině jespáků obecných objevil i jeden jespák malý, a dokonce i rezavý. V září jsem taky vyrazil za kamarádem Ondrou Boháčem a Jirkou Vaníkem, abych se od nich něco přiučil při kroužkování. Příští rok bych totiž rád složil zkoušky potřebné pro získání kroužkovací licence. Zlatým hřebem měsíce byla pětidenní výprava, která měla být nejprve do Rakouska, později na Slovensko, nakonec jsme však v souladu se zavřením hranic obou zemí zůstali v Česku. Bylo mi potěšením podívat se na velký kus České republiky s kamarády Liborem Schröpferem a Zdeňkem Márou. O této výpravě pojednává také jeden z mých blogů.     

Za měsíc září jsem pozoroval dohromady 158 druhů ptáků.

Moták stepní (Circus macrourus) s nejposvátnější českou horou v pozadí.

Říjen

Na začátek října připadla přesunutá a navíc značně osekaná akce pro veřejnost zaměřená na šumavské ptáky, kterou organizoval Jarda Závora a NP Šumava. Vzhledem k pandemii, která nabírala na obrátkách, jsme se obávali, že nikdo nepřijde, nakonec ale asi patnáct odvážných dorazilo. Šumava byla bohužel pro návštěvníky ptáčkařsky poměrně skoupá. Mimo akci jsme alespoň s kamarády a Emčou viděli kohoutka tetřívka, část výpravy i tetřeva, těsně před odjezdem doplnil naši "slepičí" sbírku jeřábek lesní. Asi o týden později jsem se vypravil za kamarádem z Jihočeské univerzity do Třeboňské rybniční pánve, kde jsme našli kromě jiného i vzácného racka velkého. 17. října potom proběhl October Big Day, kterého jsme se účastnili ve dojici s kamarádem Jakubem Macháněm a podařilo se nám pozorovat 101 druhů. Na přelomu října a listopadu jsme s kamarády podle plánu obsadili odchytovou stanici Červenohorské sedlo (o akci si můžete přečíst více kliknutím na tento odkaz, náš termín začíná nocí 24./25.10. a končí 1./2.11.). 

Za měsíc říjen jsem pozoroval dohromady 143 druhů ptáků.

Budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus) pár vteřin předtím, než se znovu vydal na cestu po okroužkování na Červenohorském sedle.

Listopad

Takový obyčejný pandemický měsíc. Přednášky běží přes internet, kapela může tak leda zkoušet, nebo vlastně ani to ne, ale "Birding must go on". Mým působištěm v listopadu byly opět téměř výlučně lokality v okolí, neodpustil jsem si ale alespoň jednu výpravu s Kubou Macháněm do severovýchodních Čech, kde jsme toho sice moc neviděli, ale byl to prima den.  

Za měsíc listopad jsem pozoroval dohromady 105 druhů ptáků.

Pozorování koroptve polní (Perdix perdix) potěší vždy.

Prosinec

Celý měsíc prosinec se nesl v duchu pozorování ptáků v okolí domu. Vytvořil jsem si síť tras v naší čtvrti, které se snažím pravidelně procházet vždy za stejnou dobu. Říkám si, že když budu vytrvalý, mohla by to jednou být třeba i zajímavá sada dat. No uvidíme. Zatím mě na těchto trasách nejvíce potěšil krásný samec motáka pilicha na poli hned vedle čtvrti. Kromě toho se dařila i pozorování z okna, nezřídka i během distanční výuky. Pozoroval jsem takhle holuba doupňáka, orla mořského a jestřába lesního. Seznam ptáků pozorovaných ze zahrady (nebo v tomhle případě z domu) se tak začíná nebezpečně přibližovat stovce. Díky spolupráci se známými v Úvalech se nám podařilo zachránit opožděného chřástala vodního sraženého autem. Skvělou práci odvedla záchranná stanice Huslík u Poděbrad, která zařídila, že jsme mohli o týden později uzdraveného pacienta vypustit do rákosin Žehuňského rybníka. 
V prosinci jsem si ale neodpustil ani menší ani větší výpravy za ptáky. Vyrazil jsem do Pardubického kraje za labutěmi malými a hoholkou a s kamarádem, který je začínající nadějí úvalského ptáčkaření, jsme vyrazili i na jižní Moravu, kde nám bohužel příliš nepřálo počasí. Konec roku jsem strávil v Županovicích u Slapské vodní přehrady, kde jsem slyšel dvě noci po sobě výra i puštíka. Rok 2020 pomyslně odnesl na svých křídlech ťuhýk šedý, který byl posledním ptákem, kterého jsem toho roku pozoroval... 

Za měsíc prosinec jsem pozoroval dohromady 108 druhů ptáků.

Vyléčený chřástal vodní (Rallus aquaticus) těsně před vypuštěním zpět do přírody.

Trocha čísel na závěr:

Za rok 2020 jsem pozoroval 263 druhů ptáků ve třech zemích (Česká republika, Slovenská republika, Rakousko), z toho v České republice 249 druhů. Do databáze eBird jsem přispěl 1133 seznamy ptáků (z toho 691 kompletních) ve kterých je 15130 pozorování. 

pondělí 21. prosince 2020

Když se obloha mračí, ale štěstí usmívá

Poslední dobou se snažím ptáčkařit zejména v okolí domu (viz například můj přechozí blog). Včera pozdě v noci se mi ale zastesklo po vodních plochách plných ptáků, a dostal jsem zkrátka absťák po pořádném birdingu. Chvíli jsem sám sebe přesvědčoval a nakonec se rozhodl. Zítra ráno pojedu na twitch* dvou skutečně vzácných druhů, které se objevily nedaleko Pardubic a prohlédnu okolní lokality, jestli se nenajde i něco dalšího navíc...

* twitch znamená pozorování (vzácného) ptáka, kterého už před vámi na lokalitě našel někdo jiný. 

Újezdský rybník u Sezemic.

úterý 1. prosince 2020

Pěkné ráno a sokolí epilog

 Budík v sedm ráno a nerozhodnost. Vyrazit na Lítožnici, kam už se pár dnů chystám nebo se jít projít jen kolem domu? V 9:50 mi začíná přednáška, takže by to na Lítožnici byla jen rychlá návštěva a rychle zpět. Na to dnes nějak nemám náladu a budík zamačkávám. Pomlka - vstávám a zjišťuji, že je už devět hodin. Vystřeluju a za pět minut už jsem v „plné zbroji" s foťákem a binokulárem a vyrážím ven. Jen zamknu vrátka, už se něco děje. 

Po vrabcích je nejběžnějším druhem naší čtvrti hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto).

úterý 10. listopadu 2020

Obyčejné podzimní ptáčkaření

Všechny příspěvky tohoto blogu doposud spojuje jedna věc, a to, že se jedná o něčím zvláštní, nebo výjimečné zážitky, které vybočují nad ostatními. Rozhodl jsem se čtenářům zprostředkovat i ty méně nadstandartní dny, to, jak probíhá většina mých pozorování. Žádné bombastické druhy, žádné velké cestování, prostě jen poctivé návštěvy a kontroly lokalit, které mám v dosahu a na kterých jsem s ptáky začínal. I tyhle chvíle jsou pro mě důležité a vlastně i stěžejní. Ptáčkaření je pro mě zkrátka od začátku hlavně forma relaxace a pro odpočinek je nejlepší se za ničím nehnat a nic cíleně nehledat. Hezké podzimní počasí mě v sobotu a neděli vytáhlo alespoň na chvíli ven. 
Cesta vedoucí okolo rybníku Pískovna ve stejnojmenné přírodní rezervaci.

úterý 13. října 2020

Babí léto ve znamení ptáčkaření

Už je to nějakou dobu, co mi Libor Schröpfer navrhl, zda bych s ním a Zdeňkem Márou nejel na Nezider. Nadšeně jsem souhlasil a moc jsem se těšil. Pak přišla spirála koronavirových omezení, která nejdříve zničila plán na bydlení v Maďarsku. Místo Nezideru jsme tedy zvažovali cestu na východní Slovensko (podobně jako na začátku července). O pár dní později zavřelo hranice i Slovensko. Nakonec jsme se tedy rozhodli zůstat v České republice. Naplánovali jsme cestu na jižní Moravu a pak severním směrem do východních Čech. Protože to byla Zdeňkova narozeninová výprava, jeho wish-list, tedy seznam druhů, které by rád viděl, byl naším hlavním vodítkem při plánování. Pro zajímavost - na seznamu byli: orel královský, poštolka rudonohá, moták stepní, káně bělochvostá, raroh, chocholouš, chřástali (kromě vodního) a bahňáci na strachotínských schodech. Kolik druhů z wish-listu se nám podařilo vidět můžete s námi zjistit v reportu níže... 

Zdenda s Liborem v uniformě Holýšovského ornitologického klubu na pozorovatelně Nesyt

pátek 11. září 2020

Překvapení na Sopřečském rybníce

Osmého dne měsíce září jsem načal krásnou sčítací hodinkou z balkonu, kdy jsem viděl 26 druhů ptáků. Na pěkné ráno jsem chtěl navázat výpravou do "mého" rajonu, tedy polí severně od Úval. Tam jsem ale nenašel prakticky nic, záchranou byli tři vodouši tmaví, dva bahenní a jeden jespák bojovný na polním mokřadu u vesnice Břežany II. To vše byla předehra pro večerní výlet na aktuálně asi nejlepší lokalitu v Čechách, Sopřečský rybník, který je aktuálně téměř úplně vypuštěný. 

Sopřečský rybník na podzim roku 2020.

sobota 15. srpna 2020

Ornitostretnutie na Senianských rybníkách

Když jsem s ptáčkařením začínal, byl jsem úplný samotář. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl ven vyrážet s někým, kdo by měl do pozorování opeřenců stejné zaujetí, jako mám já. Asi každý, kdo s ptáky začal si zažil ten pocit, že je tato záliba výspou nějakých podivných samorostů, kterých je jako šafránu. Což mi přijde nepochopitelné - co je divného na sledování ptáků a co je naopak normálního například na sledování jakýchsi lidí, kteří před námi prostřednictvím televizní obrazovky šťouchají do černé placky? Jak jsem postupně zabředával víc a víc do naší birderské komunity, zjistil jsem, že ptáčkařů je kolem vlastně docela hodně a přišla první seznámení. Postupem času jsem si kolem sebe vytvořil bublinu, ve které je mi nejlépe a s touto bublinou, obsahující několik stejně starých a jednoho nepatrně staršího birdera, teď pravidelně vyrážíme na různá místa objevovat krásy ptačího světa. Nutno podotknout, že samozřejmě mezi blízké přátele-birdery patří i spousta dalších lidí, kteří to určitě dobře vědí. Podobně jako naše parta, které říkáme spíš z legrace "Serious birding", se zformovala i podobná skupina mladých lidí na Slovensku, tzv. Young birders Slovakia. Po delší době vzájemného sledování na sociálních sítích nás napadlo tyto dvě party seznámit osobně. Slovo dalo slovo a už jsme vymýšleli nejlepší místo pro setkání. Rozhodnutí nakonec padlo na legendární Avescentrum Senné a to i přes téměř 750 km dlouhou cestu, která nás od něj z Prahy dělí. Termín se musel přizpůsobit otevření hranic v souvislostí s koronavirovou krizí a nakonec padl na 2.-5. července.